Paleontologie zkoumá zkameněliny

Chtěli byste se dozvědět, jak paleontolog pracuje a čím vším se zabývá? Stručně řečeno – paleontologií. Cože to ale ta paleontologie vlastně je? Paleontologie je věda, která se zabývá studiem zkamenělin. Zkameněliny neboli fosilie jsou zbytky po organismech, které se nám zachovaly z minulých geologických dob. Poskytují nám spoustu zajímavých a užitečných informací o vývoji života na Zemi. Právě naše vlast má velké štěstí, protože patří mezi významné oblasti výskytu zkamenělin, a je proto známá po celém světě.

Paleontolog je tedy člověk, který se zabývá studiem zkamenělin. Takto zní suchá definice. Co všechno to ale obnáší? Jak paleontolog zkameněliny hledá? Kde se dozví o různých lokalitách bohatých na zkameněliny? Je paleontolog pořád v terénu? Co dělá v zimě? Jak pozná, že je to určitá zkamenělina? Jak pozná, že se nachází třeba v období prvohor? To vše se vám pokusím vysvětlit v následujících odstavcích.

Kde hledat zkamenělé zbytky zvířat a rostlin

Paleontolog velmi často pracuje v terénu a snaží se najít zkameněliny. Zkameněliny je možné sbírat pouze tam, kde je šance, že se vyskytují. Ne každá hornina obsahuje zkameněliny, záleží totiž na původu horniny. Existují horniny vyvřelé, které vznikají utuhnutím lávy nebo magmatu, zde zkameněliny nenajdeme. Potom máme horniny přeměněné, které vznikají přeměnou jiných hornin za vysoké teploty a tlaku, zde zkameněliny také nehledejme. Nejlepší pro sběr zkamenělin jsou horniny usazené, do nichž se během usazování mohou dostat organismy a zkamenět zde.

Ačkoliv to někdy vypadá, že zkamenělin je obrovské množství, není tomu tak a vznik zkameněliny je úkazem spíše výjimečným. Česká republika je z hlediska paleontologických lokalit (tedy míst se zkamenělinami) velmi dobře prozkoumána, a tak paleontolog většinou ví, kde přesně se určitá lokalita nachází, jak je stará a jaké tam může nalézt zkameněliny.

Poté co si paleontolog vytipuje vhodné místo, vydá se tam hledat zkameněliny, které ho zajímají. Pokud vám to připadá jako rutina a málo dobrodružné, nenechte se mýlit. Někdy na vybrané lokalitě můžete strávit mnoho hodin, aniž byste něco našli. Odejdete s prázdnou, přestože jste viděli, kolik zkamenělin tam nasbírali před vámi. Jindy naopak najdete zkamenělinu, kterou by na této lokalitě nikdo nečekal, a objev je na světě.

Někdy nám také do České geologické služby zavolají nebo napíší lidé, že se blízko jejich domu kope jáma a že v ní zahlédli nějaké zkameněliny. Paleontologové tak dostanou zprávu o nové, třeba i jen dočasné lokalitě, kde je potřeba začít sbírat zkameněliny.

Pomůcky a postupy při sběru

Pokud chceme sbírat zkameněliny, musíme mít s sebou náležité vybavení. Důležité je kladívko, věci na balení vzorků (třeba novinový papír), zápisník a lupa. Zkameněliny se sbírají rozmanitým způsobem, třeba pouze vybíráním ze sutí pod skálou (např. na chráněných lokalitách, kde není dovoleno tlouct kladivem do skály), vytloukáním ze skály, někdy se používá i těžká technika (např. bagry).

Při sběru zkamenělin není ani tak důležité určit na místě, co je to za zkamenělinu, mnohem důležitější je poznamenat si, z jaké lokality pochází. Ostatně mnohdy ani takové přesné druhové určení přímo v terénu není možné, zkamenělinu může překrývat část horniny, kterou odstraníte až při jejích dalších úpravách za pomoci speciálních nástrojů apod. (říká se tomu preparace). Za měsíc, až se budete na zkamenělinu dívat a nebudete mít poznamenaný její název, ji zcela jistě určíte znovu. Pokud však nebudete mít zapsanou lokalitu, kde jste ji našli, těžko si vzpomenete, které z těch mnoha míst, co jste navštívili minulý měsíc, to vlastně bylo. Bez lokality máte zkamenělinu jen pro okrasu, což sice také není k zahození, zvláště pro děti, ale profesionální geolog by spokojený nebyl.

Důležité je též zapsat si, zda byla zkamenělina nalezena v suti, nebo byla přímo vyklepána ze skály. Někdy je dobré si celou lokalitu načrtnout a vyznačit si na ní přesná místa a vrstvy bohaté na zkameněliny (říkáme jim fosiliferní polohy). Až se sem příště vrátíte, budete již přesně vědět, kde hledat.

Podaří-li se nám nějaké zkameněliny nalézt, je nutné zajistit i jejich bezpečnou přepravu, proto balíme každou zvlášť do novinového papíru.

Popis a hledání podoby vyhynulých druhů

Zkameněliny můžeme dělit například na rostlinné a živočišné. Zkameněliny živočichů se pak často dělí ještě na bezobratlé (např. trilobiti) a obratlovce (např. dinosauři). Za samostatnou skupinu zkamenělin se považují i stopy po činnosti organismů (tzv. ichnofosilie). Při popisu a rekonstrukci zkamenělin řeší paleontologové mnoho problémů. Třeba se najde jen zkamenělý kmen a na jiném místě zase pouze zkamenělý list. Jak poznáme, že patří dohromady? Nejlepší je počkat, zda se nenajde celá rostlina. Podobné problémy jsou i u bezobratlých, třeba při sběru trilobitů často nacházíme hlavičku, zadeček a trup zvlášť. A tak je nejlepší hledat a hledat, abychom nakonec objevili celého jedince a měli představu, jak vlastně vypadal.

Samozřejmě se ale stane, že ani po velké snaze prostě celého jedince nemáme, pak vědci zapojí svou fantazii. Ale i tato fantazie musí být opřena o nějaká fakta, nejčastěji nám při takových rekonstrukcích pomáhají současné rostliny a zvířata.

I tady je však mnoho úskalí. Velmi známý je případ dinosaura, který se jmenuje Iguanodon. Paleontologové nalezli jeho kostru a o kus dál našli zvláštní roh. Podle dnešního nosorožce tak dali tento roh Iguanodonovi na hlavu. Když se později našla celá kostra, tak se zjistilo, že tento roh měl Iguanodon na palci. Byl to tedy spíš dráp nebo osten.

A co teprve ichnofosilie (zkamenělé stopy po činnosti organismů). Jak zjistit, že tuto stopu zanechalo právě tohle zvíře? No, jen velmi těžko. Pokud najdete stopy a hned za nimi chcíplé zvíře, máte vyhráno. Jistě si však uvědomujete, jak je takový případ vzácný. Samotné ichnofosilie se však vyskytují poměrně často a v případech, kdy podmínky nepřály vzniku klasických zkamenělin, jsou právě ichnofosilie mnohdy jediným dokladem o existenci života. Na základě jejich studia můžeme dokonce stanovit přibližnou podobu tehdejšího prostředí a blíže poznat způsob života dávno vyhynulých tvorů. A tak přestože většinou nevíme, kdo dané stopy udělal, můžeme je dělit obecněji podle chování jejich původce například na stopy po odpočinku, stopy po lezení a podobně.

Určování stáří hornin

Pokud naleznete třeba takového trilobita, jednu věc víte s jistotou, že zkamenělina i okolní horniny pocházejí z období prvohor, protože trilobiti se objevili na začátku prvohor a vymřeli na jejich konci. V usazeninách vzniklých v druhohorách (období dinosaurů) tedy už žádného trilobita najít nemůžeme. Na základě zkamenělin se tak dá poměrně jednoduše a levně určovat stáří hornin.

Vybereme-li si navíc pro měření stáří hornin takové skupiny organismů, které se rychle vyvíjely a rychleji se tak v průběhu času měnil i tvar jejich pevných částí (právě ty později zkameněly), můžeme určovat stáří hornin s přesností stovek tisíc let. Což je vzhledem ke stovkám milionů let geologické minulosti přesnost veliká. Takovéto rychlé a levné měření stáří hornin nachází uplatnění jak při geologickém mapování, tak i při vyhledávání ložisek nerostných surovin. Zcela nepostradatelnou roli dnes sehrává paleontologie v naftařském průmyslu při vyhledávání ložisek ropy, bez které se dnešní společnost neobejde.

Záběr paleontologie se rozšiřuje

V minulosti se paleontologie soustředila zejména na popis zkamenělin, tzn. jestliže jste našli trilobita, popsali jste, jakou má hlavu, trup a ocas, a přiřadili jste ho k určitému druhu (nebo jste jej popsali jako druh nový) a k určité skupině trilobitů. I trilobiti (a samozřejmě i ostatní zkameněliny) se totiž rozdělují do několika skupin. Podobně jako se dnes třeba šelmy dělí na kočkovité, psovité atd., rozeznáváme trilobity proetidní, agnostidní a mnoho dalších.

Postupem času se paleontologové začali zabývat studiem celých společenstev, snažili se zjistit, jak se různé organismy vzájemně ovlivňovaly, v jakém prostředí žily nebo jak reagovaly na různé události (velké oteplení, ochlazení atd.).

Bez informací se neobejdeme

Dnešní paleontologové se neobejdou bez důkladného studia všemožné vědecké literatury. Musíte se přece dozvědět co nejvíce informací o zkamenělinách, které zkoumáte. Pokud byste se knihám spíše vyhýbali, mohlo by se klidně stát, že vymyslíte něco, co už bylo dávno vymyšleno. Také určitě potkáte paleontology v muzeu, kde studují vzorky, které jsou uloženy ve sbírkách. Paleontologické sbírky často skrývají velká překvapení.

Zároveň paleontologové tráví mnoho času u počítače, kde píšou články o svých nových objevech a studiích, hledají informace na internetu, diskutují s kolegy, upravují fotky, hledají v geologických mapách, tvoří obrazové tabule pro své články a tak podobně.

Vložit svůj střípek do mozaiky

Paleontologie je dnes svázána s celou řadou jiných oborů, do kterých přispívá svými poznatky nebo ze kterých čerpá znalosti či využívá jejich metody studia. Paleontologové tak spolu s dalšími odborníky pomáhají skládat celkovou mozaiku historie naší planety.