Úvod pro děti do 12 let (1. a 2. kategorie)
Napadlo vás někdy, proč se v pohádkách tak často objevují draci? A nejen v pohádkách českých, draci jsou důležitou součástí pověstí a mýtů takřka všech národů, co kdy na zemi žily. Ačkoli je lidská představivost nesmírná, již mnohokrát se ověřilo přísloví, že na každém šprochu je pravdy trochu (šproch znamená řeč, mluvení, z německého die Spreche). Co když tedy draci nejsou jen pouhým výplodem fantazie nějakého dávného mudrce, ale kdysi někde na zemi opravdu žili? Nebo dokonce žijí dodnes! Byť se to nezdá, i vědci přiznávají, že ani dnes neznají všechny živočichy žijící v nepřístupných pralesích nebo v hlubinách moří. Co myslíte, mohl někdy člověk potkat tvora, který by byl drakovi aspoň podobný? A věřil by mu vůbec někdo, kdyby o tom pak vyprávěl? Kdysi možná. Dnešní vědci jsou opatrnější, donedávna nevěřili třeba tomu, že na moři mohou vznikat obří vlny ani že pod jeho hladinou se vyskytují gigantické chobotnice – krakatice. Přitom vyjevení námořníci v různých dobách mnohokrát líčili, jak jejich loď obemkla obrovská chapadla a strhla do hlubin jejich druhy.
Muž, který žil s draky
Až do začátku dvacátého století stejně marně vyprávěli domorodci cestovatelům o podivuhodných dracích, které na vlastní oči viděli na ostrově Komodo v Indonésii. Když roztahovali ruce, aby ukázali, že příšery jsou velké několik metrů a od úst jim šlehají plameny, běloši jen kroutili pochybovačně hlavou nad směšnými báchorkami. V roce 1912 musel na tom ostrově nouzově přistát jeden holandský pilot a přežít několik měsíců jako Robinson, než ho zachránili místní rybáři a odvezli na Jávu. Ten se panečku podivil, když místo Malého prince potkal na ostrově Komodo prvního zdejšího draka! Byl starý přes půl století, dlouhý tři metry, vážil tak 150 kilo a z tlamy mu místo ohně každou chvíli vyšlehl dlouhý rozeklaný jazyk, podobný jako má ještěrka. Ani Holanďanovi to lidé nechtěli věřit, dokud se tam jeden důstojník nevypravil a nepřinesl dva zastřelené draky jako důkaz. (Vyříznuté dračí jazyky, jak to známe z pohádky, by asi v tomto případě byly málo.) Vědci pak popsali zcela nový druh živočicha – varana komodského, zvaného také komodský drak. Je to největší ještěr na naší planetě a klidně spořádá i takového buvola nebo člověka.
Drak v Červené knize
Kdo ví, možná podobné, třeba i mnohem větší draky potkali lidé i jinde, ještě předtím, než definitivně vyhynuli. Vždyť i náš komodský drak, nebo alespoň jeho dokonalý australský dvojník, vyhynul podle paleontologů – vědců, kteří se probírají zkamenělou pamětí Země a zkoumají nalezené kostry dávných živočichů – již před šedesáti miliony let! Paleontologové si marně lámou hlavu, jak by se mohl náš drak dostat z Austrálie na daleké Komodo. Vždyť v té době vlastně ještě ani žádný ostrov Komodo neexistoval. „Sopky ho vytvořily až později,“ upozornili je se zdviženým obočím jejich kolegové geologové, zkoumající veškerý zemský povrch – pevniny s jejich pohořími a horninami i mořské dno. A přisadili si ještě kolegové ekologové, tedy ti, kteří sledují vztahy rostlin, zvířat i člověka k jejich životnímu prostředí: „Komodští draci jsou ohroženým druhem, zapsaným v červených seznamech! Může se stát, že brzy kvůli nám lidem vyhynou podruhé, jako tolik jiných zvířat v posledních letech.“
Sedmihlavá saň a ti druzí
I kdyby kromě našeho komodského draka lidé nikdy žádného jiného nespatřili, přesto měli pro víru v existenci takového zvířete své důvody. Nepochybně totiž nacházeli, hlavně v jeskyních, alespoň nejrůznější kostry a lebky, mnohdy obrovitých pravěkých ještěrů a jiných zvířat. Obrazotvornost vypravěčů a malířů potom pomohla dotvořit podobu bájného zvířete. Vždyť třeba staří Číňané si představovali draka s „velbloudí“ hlavou, obrovským tělem na čtyřech nohách a s ocasem ještěrky. Nepřipomíná vám to něco? Více hlav drakům přimyslel kdosi až mnohem později. Možná někde v jeskyni našel několik velkých lebek a kostí poblíž sebe, a sedmihlavá saň byla na světě. Proč ne? Fantazii se meze nekladou, tedy zvláště v naší výtvarné soutěži ne. Představy básníků a výtvory umělců se stejně většinou nekryly se skutečností, a přece jsou překrásné. Umělci dokáží vytvořit skutečnost novou, svůj vlastní svět, a my nepochybujeme, že totéž dokážete i vy.
Staňte se vědcem a umělcem zároveň
Takový geolog nebo paleontolog musí mít také fantazii, musí ji ovšem krotit na základě svých hlubokých vědomostí a nálezů. Vědecké poznání má zkrátka svá základní pravidla, kterými je potřeba se řídit. Jistě ne náhodou se před lety spojil paleontolog Josef Augusta s malířem Zdeňkem Burianem a spolu podle kosterních zbytků odhadovali a znovuvytvářeli podobu zvířat vyhynulých před mnoha miliony let. Je to práce zajímavá a dobrodružná, a tak vám chceme navrhnout, abyste to také zkusili. Zahrajte si na paleontologa, který právě vykopal zkamenělé zbytky zvířete či rostliny, nebo jen objevil zkamenělou stopu dávného živočicha (záleží na vás, kterou zkamenělou předlohu si zvolíte), a pokuste se namalovat, jak podle vás takové zvíře či rostlina vypadaly. Jak už jsme řekli, vy představivost krotit nemusíte, naopak. Jen se nenechejte zmást, pouze jeden ze zkamenělých „suvenýrů“ z jiných časů je vzpomínkou na tvora, jemuž bychom možná, proti vůli zděšených paleontologů, mohli klidně dát přezdívku drak.
Jestliže tedy máte chuť zúčastnit se naší soutěže a něco krásného namalovat, přečtěte si podrobné zadání pro děti do 12 let.
Pokud si troufáte i na informace určené spíše starším a zajímá vás, jak mohli geologové poznat, že ostrov Komodo vznikl až po vyhynutí australského draka, pokračujte ve čtení.