Zadání pro mládež od 13 let (3. kategorie)

Pískovec

Křídové pískovce v okolí Kladna. Jsou to pozůstatky usazenin z křídového moře

Teplické skály. Součást našeho největšího skalního města Adršpašsko-teplických skal

Na snímku je jedna z nejhojnějších sedimentárních hornin – pískovec. Je tvořen hlavně zrny křemene, méně je zrn živců a občas se objeví i lupínek slídy. Zrnka pojí dohromady jílové minerály. Někde v takovém pískovci najdeme schránky mořských živočichů, hlavně mlžů a hlavonožců. Tento pískovec je přibližně 100 milionů let stár, co všechno musel prodělat, než se stal stavebním kamenem našich skalních měst!

Zadání:
Pokuste se vystihnout jeden z „minulých životů“ pískovce anebo celou historii pískovců skalních měst, od uložení písku v moři přes jeho zpevnění až po vynoření a vymodelování sloupů, skalních bran a jiných tvarů našich skalních měst.

Opuka

Opuka – detail stěny v lomu Mutějovice

Věže baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, postavené z opuky

Na snímku je jeden z našich nejslavnějších kamenů – opuka. Čerstvá má krásnou žlutavou až zlatou barvu, jako stavební kámen se dá krásně opracovávat, a proto z ní byla postavena skoro celá románská Praha, kousek Loun i kostely v jiných městech. Opuka je tvořena několika součástmi, jejichž poměry kolísají: drobnými zrnky křemene, jílem, uhličitanem vápenatým a oxidem křemičitým. Pod mikroskopem v ní objevíme mnoho jehlic hub. Česká opuka je kolem 100 milionů let stará a usadila se v křídovém moři. Jak vznikl název opuka? Převzali jsme ho údajně ze staré ruštiny, kde opoka znamenala křemitou, střípkovitě se rozpadající sedimentární horninu. Každopádně je základem sloveso pukat (přesněji slovanské pukać – klepat, praskat), neboť opuka snadno puká.

Zadání:
Pokuste se vystihnout dějiny opuky od jejího usazení v mělkém moři přes zpevnění na horninu až po zasazení do zdiva staré stavby. Můžete také ztvárnit pouze vybraný „okamžik“ z této historie.

žula

Detail žuly

Kyklopské zdivo v jednom z pražských mostů

Na snímku je žula, cizím slovem granit. Někdy je považována za český národní kámen. Jakpak by ne! Vždyť velký kus středních Čech, část Šumavy i Českomoravské vrchoviny jsou ze žuly. Žula je nejhojnější vyvřelou horninou – vyvřelinou. Cizí slovo pro vyvřelinu je magmatit. Velmi výstižné, vždyť vzniká chladnutím a utuhnutím žhavé taveniny – magmatu. U žuly ještě název upřesníme, říkáme jí hlubinná vyvřelina, protože žulové magma utuhlo v několikakilometrové hloubce pod zemským povrchem.

Jak se však dostala žula na zemský povrch? Trvalo to desítky milionů let, kdy eroze odnášela kousek po kousku materiál ze zemského povrchu, až žulové těleso obnažila. Obyčejnou žulu tvoří několik hlavních nerostů: křemen, živec, světlá i tmavá slída a tmavé nerosty jako amfiboly. V žulách jsou i další nerosty, některé vzácnější, jako zirkon, turmalín a jiné. Žula je báječným stavebním kamenem, lámou se z ní bloky a usazují do mostů, přehrad, hradních zdí a jiných mohutných staveb.

Zadání:
Pokuste se zobrazit historii žuly od tuhnutí magmatu přes objevení žulového masivu na povrchu až po pevný kamenný blok v hradební zdi. Můžete ztvárnit i pouze jeden nebo několik momentů z minulosti této horniny.

Rula

Rula	Jílová břidlice

Máme zde dva snímky, nalevo je rula, napravo jílová břidlice. Co mají společného? Rula je metamorfovanou čili přeměněnou horninou. Vznikla často z jílové břidlice, kterou vidíme na obrázku pravém. Byly k tomu zapotřebí miliony let, vysoké tlaky a teploty až tisícistupňové. Ruly, které vznikly přeměnou sedimentárních hornin, jako jsou jílové břidlice, nazýváme pararuly. Jsou ještě ruly, na jejichž počátku byly vyvřelé horniny, třeba naše známé žuly. Pak jde o ortoruly. Ať již pararuly nebo ortoruly, obě si protrpěly obrovské tlaky a teploty, při kterých se měnily původní nerosty na nové a skladba hornin, říkáme jí textura. Pro ruly, stejně jako pro mnoho dalších metamorfovaných hornin, je typické, že jsou usměrněné – znamená to, že vidíme nerosty protáhlé v jednom směru, celé pásky a rovnoběžné protažené čočky.

Zadání:
Pokuste se zobrazit vznik pararuly z jílové břidlice, cestu od původní horniny k výsledné. Nebude snadné znázornit podmínky, za kterých se ruly tvořily.